Cesta tam a zase zpátky Domů

Dlouho jsem se učila vařit pro Duši recepty ostatních kuchařek a kuchařů, které jsem na své cestě životem potkala. Podnikla jsem dlouhou cestu na východ za tajnou naukou tibetského buddhismu. Později jsem zjistila, že mi chybí ingedience ženskosti  a tím začala velmi rozmanitá cesta tvoření.

Procestovala jsem mnoho míst a přičichla k mnoha esencím, které rozvíjely ženství.  Tvořila jsem ženské kruhy, semináře pro ženy, matky a dcery, přechodové rituály, měla jsem poradnu s ženskou tématikou v Centru podpory plodnosti.

Prozkoumávala jsem recepty ze všech světových stran. Vždyť venku byla taková obrovská nabídka toho, co bych ještě mohla vyzkoušet a utišit pocit, že je se mnou něco špatně. Podnikla jsem mnoho cest, na kterých jsem se zvládla převařit k vyčerpání a nechutenství. Moje menu častěji obsahovalo deprese, fyzické nemoci různého druhu, myšlenky na odchod ze života a pocit, že život proti mně něco má.

Přiznám se, že jsem často necítila chuť vracet se domů k rodině. Doma mi Duše připomínala nejvíc, že se dívám špatným směrem a stále ven. I to, že recepty, které vařím už nejsou stravitelné.

Měla jsem pocit, že nejsem dobrá matka a partnerka, takže jsem nastudovala vše možné o rodičovství a partnerství.  Pečlivě jsem prozkoumala oblast systemických a rodinných konstelací. 

Postupně jsem svou kuchařku zaplňovala recepty, gurmánskými zážitky, které byly zajímavé, inspirativní, plné moudrosti, vědy, vychytávek, skvělých návodů, magie a vždycky na nějaký čas fungovaly.

Často jsem se spoléhala na formy, které jsem našla venku a doufala, že najdu konečně úlevu.

Takže...

Odložila jsem starou kuchařku do šuplíku. Jsem moc ráda, že jsem jí nevyhodila na smetiště :) Začala jsem se dívat opačným směrem, DOVNITŘ.  Prozkoumávala jsem design interiéru, častěji jsem navštěvovala prostor Duše, zabydlovala se tam a začala se dívat na život zevnitř ven. Objevila jsem prostor, kde není ještě nic napsané, uvařené a je tu vždy možnost začít znovu.

Nakonec jsem zjistila, že jsem dokonalá designérka, kuchařka a hlavně se nemusím nijak snažit, abych taková byla. Vím, kde jsem doma a jakou esencí mě život obdaroval. Už vím, kde je Doma. Kde se cítím bezpečně a odkud mohu naslouchat. Kde je pevná půda, na které mohu tančit tanec života.

Možná vás napadlo, jak to dopadlo s tou starou kuchařkou...

Občas ji vytáhnu a vezmu nějaký z těch báječných receptů a použiji ho jako koření, ale vím, že to není návod na život. Moje zvědavost poznávat nové možnosti, recepty, návody, metody, nezmizela. Je to součástí mojí esence.